• Praktický příklad pálení tuků

    Praktický příklad pálení tuků

    Aby jste snadněji pochopily jak tělo funguje, přečtěte si příběh níže:

    Dva pánové ve věku kolem 45 let se domluví na společném výletě na kole. Naplánují si trasu o délce 35 km. Muž A, zaměstnán jako bankovní úředník, chodí 3x týdně cvičit do fitness centra, k tomu si 2-3x týdně přidává aerobní aktivity (plavání, jogging, kolo, v zimě běžky). Muž B, jeho kolega, nevykonává žádnou pravidelnou fyzickou aktivitu.

    Je krásné sobotní odpoledne a naši účastníci cyklistického výletu vyráží na trať. Oba jsou 2 a půl hodiny od oběda, mají ideální podmínky pro zahájení aktivity. Trasa probíhá v mírně zvlněné krajině, nečekají je žádná nepříjemná stoupání. První minuty jízdy při průměrné rychlostí 20 km za hodinu jim nečiní žádné problémy. Během této části cesty využívají jejich pracující svaly jako zdroj energie glukózu uloženou ve svalových buňkách v podobě glykogenu a glukózu, která volně koluje v krvi.

    Asi po 20-30 minutách souvislé jízdy však dochází u trénovaného pána A k jisté změně. Jeho organismus rychle pochopil, že se jedná o další tréninkovou zátěž. Z dlouhodobých zkušeností očekává, že tato jízda nebude pouhou projížďkou na kole, že zvýšené nároky na dodávku energie potrvají delší čas. Jelikož zásoby cukrů – „benzínu“ (glykogen v játrech a svalech) jsou omezené, přechází již nyní na daleko výhodnější „naftový“ – tukový pohon, který mu šetří potřebné sacharidové rezervy. O tuky se bát nemusí. Těch má v těle dobrých 12 kg (15% celkové hmotnosti), s těmi by teoreticky mohl ujet minimálně 1500 km. V tucích problém není. Zato cukry, pokud by s nimi nešetřil, by mohly jistě brzy dojít a to by znamenalo konec příjemné vyjížďky. Je tomu tak proto, že k dokonalému zužitkování tuků, vždy potřebujeme jisté množství sacharidů (glukózy) v těle. Glukóza představuje jakousi zápalnou jiskru pro dokonalou oxidaci mastných kyselin. To trénovaný organismus dobře ví a podvědomě si s cukry šetří. Mnohem dříve a ve větší míře začne při fyzické aktivitě využívat jako zdroj energie lipidy (tuky = glycerol+mastné kyseliny) uložené v tukových buňkách.

    Tohle však tělo netrénovaného kolegy B neví a vesele si i po 10. kilometru spotřebovává značné množství sacharidů. Naši výletníci míjí metu 20. kilometru a organismus muže B zjišťuje, že zásoby cukrů jsou značně vyčerpané. Jelikož na glukóze jsou některé buňky v těle životně závislé, nesmí tělo dopustit, aby její množství nekleslo příliš nízko. Proto i on, po zhruba 60 minutách jízdy, „najíždí“ daleko více na tuky (jisté množství sacharidů je však pro svalovou činnost, pro podporu hoření tuků stále potřeba). Pán B však se sacharidy neumí správně šetřit, a proto se mu zásoby glukózy rychle tenčí. Stále však k dispozici jsou a dostatečně to, i na 25. km, stačí pro výživu mozku, oční sítnice, červených krvinek… a spalování tuků. Přece jenom však čidla kontrolující množství glukózy v krvi signalizují znatelný pokles glykémie a to přinutí muže B „ubrat na plynu“. Čím pomaleji pojede, tím menší nároky na cukry bude klást a má větší šanci, že do cíle zvládne dojet. Každé další, třebaže nenáročné stoupání mu činí větší a větší obtíže. Průměrná rychlost jízdy klesá na 18-17-15 km/hod. Muž A se začíná pomalou jízdou nudit, ale je to kamarád a kolegovi přece neujede. Netrénovaný pan B má za hodinu a půl, po nějakých 27 km již značné problémy. Ačkoli má v těle 30 kg energeticky nadupaných tuků, které tvoří 35% celkové tělesné hmotnosti, dochází mu „šťáva“. Drahocenné, naprosto nezbytné cukry si jeho organismus „netakticky“ předčasně vyplácal a je zle. Má zpomalené reakce, rozmazané vidění, slabé nohy i ruce, prožívá typickou hypoglykemickou krizi. Kolegovi však chce dokázat, že není bábovka a zbývajících „pouhých“ 8 km již dojede. Jenže těchto posledních osm kilometrů jsou pro něj utrpením. S vypětím všech sil zvládne dojet k nejbližší „občerstvovací stanici“ – a v podobě sladké limonády doplní vyprázdněné cukerné zásoby. Nakonec vše dobře dopadne a oba dojedou ke svým domovům.

    Jak na tom byl v průběhu trasy muž A? Pro trénovaného kolegu patřil tento výlet do kategorie lehkých aktivit. Jeho trénované tělo zvyklé na pravidelnou zátěž zavčas přepnulo na tukový pohon. Sacharidové zásoby vydržely bez problému až do 35. kilometru. Kdyby chtěl, mohl si dát tento okruh klidně ještě jednou a to by ho zajel třeba i o půl hodiny rychleji. Ačkoli oba ujeli stejnou vzdálenost, muž A spálil větší množství tuků než muž B. On totiž jako hlavní energetický zdroj více používal tuky.

    Co si redukující jedinec může odnést z tohoto příběhu? Trénujte, trénujte, trénujte.

    převzato z http://www.nutricoach.cz, děkujeme.

Powered by themekiller.com anime4online.com animextoon.com apk4phone.com tengag.com moviekillers.com